Sign in | Registration Česky


Biologická podstata řezu ovocných stromů, část 1.

Neřez ovocných stromů… Téma doby, dalo by se říci. Na první pohled krásná filosofie, vycházející z prapůvodní biologické logiky o neomylnosti přírody. Logika, proti které se těžko něco namítá, příroda přece nejlíp ví, jak dále. Je ale opravdu možné ovocné stromy neřezat? Můžeme řez šmahem odsoudit jako jednu z mnoha prací, které se vykonávají buď ze zvyku, že nás to baví, nebo prostě proto, abychom na něm vydělali? Texty o neřezu, které na nás dnes útočí z mnoha knih a jiných médií jsou psány hodně sugestivně a představa o nikdy řezem neprzněných stromech je nepochybně hodně chytlavá. Kromě samozřejmě takové té přízemní logiky, že si ušetříme práci, popř. peněžní výdaje za odborníka, v tom určitě cítíme ušlechtilý závan divočiny, kterou máme snad ještě stále v našich srdcích. Přece když je bezzásahovost v lesích ku prospěchu potenciálního pralesa, nemělo by totéž platit i u ovocných stromů? Strom jako strom přeci… Zřejmě každý se sympatizantů toho či onoho tábora má v tomhle bodě jasno. Jenže co když mají pravdu svým způsobem oba?

K pochopení problematiky je důležité vymezit si pojmy, s kterými budeme nadále operovat. Celkově můžeme ovocné stromy pěstovat extensivním, nebo intenzivním způsobem. Celý text o tom, zda řezat, nebo ne, se bude samozřejmě týkat extensivních výsadeb volně rostoucích stromů. U intenzivních sadů, kde jsou stromy vysazené blízko sebe, je samozřejmě každoroční řez nutností, nejen z prostorových, ale i kvalitativních důvodů. Nejlepší ovoce totiž aspoň u jabloní roste na plodném dřevu, které má stáří kolem 3 let. Řez v intenzivních výsadbách je tedy založen na neustálé obměně plodného dřeva, udržování stromků ve vymezeném prostoru a rovněž snaze o hodně velké přírůstky, díky kterým nám narostou opravdu velké plody, které trh žádá. Požadavky na stolní ovoce současnosti jsou takové, že není ani možno uvažovat o tom, že by plody z nestříhaného a nehnojeného sadu byly konkurenceschopné.

Rozdílů mezi těmito dvěma typy sadů je samozřejmě více, krásné plody a vysoké, pravidelné výnosy musí být něčím vykoupeny. Extensivní sad je mnohem energeticky uzavřenější systém a za dodržení jistých podmínek může poměrně dlouhodobě fungovat v ideálním režimu. Sady ve volné krajině se dnes běžně nehnojí, měli bychom se tedy snažit, aby živinový koloběh byl co nejvyrovnanější, tedy měli bychom odebírat ze systému co nejméně důležitých prvků. Z hlediska látkového koloběhu by tedy bylo ideální vůbec úrodu nesklízet, stejně jako nekosit trávu a… neřezat. Pak bychom dostali živinově vyrovnaný systém, který by se ale v delším časovém horizontu přeměnil postupně na buš a posléze na les. A samozřejmě by z něho nebyl žádný užitek. První dvě podmínky jsou tedy nesplnitelné, ovšem ta třetí… V extensivních výsadbách je opravdu minimalizace řezu důležitá. Nejen z důvodu maximální možné uzavřenosti systému, ale samozřejmě i časových, a tedy ekonomických důvodů. Takže jak to vlastně je? Je řez vhodný, nebo nikoliv? Pro pochopení problematiky je zásadní podívat se, co se vlastně děje se stromem v přirozeném vývoji.

Ovocný strom, ať už to je naštěpená odrůda na podnoži nebo ho pěstujeme ze semínka, se chová, tedy roste, podle nějakých geneticky daných předpokladů. Dalo by se z toho vydedukovat, že vytváří korunu, která je pro něho ideální, což by mohl být jasný argument proti tomu jakkoliv do vývoje zasahovat.

Stoupenci neřezu teď možná zvedají vítězoslavně ruce nad hlavu… Potom si však zřejmě neuvědomují jednu věc.

Nic v přírodě se nevyvíjí bez nějakých impaktů z okolního prostředí. Existuje zde spousta vzájemných vztahů, z nichž zdaleka ne všechny jsou symbiotické. Máme tady třeba komenzalismus, predaci a…konkurenci. Předkové současných ovocných stromů vždy museli o místo na slunci bojovat s jinými druhy. Tenhle souboj o přežití je stále hluboce zakotven v genetické informaci. Stromy nevytváří ideální korunu pro prostředí prosté jakékoliv konkurence, ale vytváří ideální korunu pro konkurenční prostředí. Jinými slovy, i když v extensivním sadu mají při optimálním sponu všechny podmínky pro to, aby vytvořily korunu, která je pro nás i pro ně optimální, z výše uvedených příčin ji nevytvářejí. Jejich strategií je pokud možno co nejrychleji vytvořit korunu, která přeroste potenciální okolní soupeře. Zřejmě právě z toho důvodu tvoří neřezaný strom velké množství terminálů, které tím, jak spolu soupeří o vedení, rychle nabývají na objemu. Všimněme si, jak často jsou staré stromy ve formě dvojáku, trojáku, či vyloženě vícekmenné. Je to právě z tohoto důvodu, a nikoliv že by je v mládí někdo zastřihl nebo něco sežralo.

Správně založená koruna jabloně dle hierarchických pravidel. Správně založená koruna jabloně dle hierarchických pravidel.

Tvar řezem nevychovávaných stromů leckdy připomíná nálevku, která může být z logiky věci hodně nestabilní. Dalo by se spekulovat, že v reálném, původním prostředí se tato nestabilní nálevka má vždy o něco opřít. Ne tak v opečovávaném sadu. Výchovným řezem neupravované stromy se mohou vyvíjet nerovnoměrně, může jim extrémně narůstat koruna a málo sílit kmínek, popř. kořeny. Pro třešně je zase typická extrémní apikální dominance. Jakékoliv další patro, potlačí to předešlé, výsledkem může být strom z více terminály a prakticky neskliditelnými plody na okrajích koruny. Pokud bychom chtěli najít nějakou biologicko-genetickou logiku, je to zřejmě proto, že třešeň (na rozdíl od jabloní, či hrušní, které spíš jsou adaptované na podmínky lesostepi) úspěšně dokáže přežívat i v tvrdě konkurenčním prostředí listnatého středoevropského lesa, kde pro dlouhodobé přežití nestačí jen rychle zaujmout co největší objemový prostor, ale je nutno i pořádně vyrůst.

Řezači od přírody zvedají ruce ve výsměšném gestu… jejich filosofie a náboženství jsou potvrzené, jedině každoroční kompletní řez, nejlépe na populárního ježka, jedině tohle je to pravé pro správný vývoj stromu a bohatou plodnost. Jak rychle se dá propadnout falešné iluzi o vlastní neomylnosti, jak je snadné vidět to, co vidět chci...

Hrušeň bez výchovného řezu. Hrušeň bez výchovného řezu.

Druhou část článku najdete zde.


Autorem článku je Ondřej Dovala, který se kromě jiného věnuje potulnému sadařství a je možno se na něho obrátit ohledně řezu ovocných stromů. Email: ondra.dovala@centrum.cz.



Sign in to add your comment.