Jedlá města a obce
Před něco málo více než sto lety jsme žili obklopeni potravinami, jež nás sytily. Dokonce i největší města na světě – Londýn, New York či Paříž (v tomto pořadí) – byla obklopena místy, kde se vyráběly potraviny.
(Výše: pouliční prodavači v New Yorku kolem roku 1900)
Téměř vše, co se v těchto mnohamiliónových městech denně zkonzumovalo, se vyrábělo ve vzdálenosti 12 km od středu města a každý den se dováželo na vozech.
Jídlo bylo zkrátka součástí krajiny. Zde je mapa sadů kolem Londýna v roce 1890. Poznámka: Všimněte si množství sadů uvnitř oficiální rozlohy města (interaktivní mapa).
Je zjevné, že se to změnilo. Dnešní města a obce již mnoho potravin nevyrábějí. Dokonce i malá města jsou obklopena nekonečnými poli nepoživatelných průmyslových pícnin.
Dnes jsme zásobeni baleným, průmyslově zpracovaným jídlem dodávaným metodou právě včas (tj. nulových zásob, pozn. just in time (JIT) je anglický, zpravidla v češtině nepřekládaný, termín pro přístup k výrobě, který umožňuje podniku vyrábět výrobky v určeném množství a určeném čase dle požadavků zákazníka) z několika míst intenzivní výroby.
Samozřejmě, toto odvětví se svým nastavením dodávek “až na stůl” se dnes ukazuje z hlediska našich budoucích potřeb jako nedostatečné. Řešením je navrátit potraviny do naší zastavěné krajiny. Vštípit jí produkční hodnotu, kterou nyní postrádá.
Jednou z možností, jak toho docílit, je na veřejných/soukromých místech založit malé sady. Jednou ze skupin, která se tomuto v současnosti věnuje, je londýnský projekt Orchard (sad). Spojili se s místními (každá skupina, které záleží na místních, by učinila totéž) a vysázeli malé sady.
Při realizaci výsadby skupina poskytne stromy a instrukce na potřebnou péči, aby se stromy dožily produktivního věku.
Má Vaše město veřejný sad?
Pokud ne, potom postrádá cosi důležitého. Veřejný sad je jedním z nejjednodušších a nejlepších způsobů, jak dlouhodobě obohatit vaši pospolitost – dokonce lepší než komunitní zahrada!
Zde příklad (zdroj fotky):
Je to komunitní sad Foley ve Vancouveru, v americkém státě Washington. Tento sad spravují pracovní skupiny dobrovolníků, jež čas od času mulčují stromy a sklízí ovoce.
Podle velikosti a vzájemné podobnosti stromů je patrné, že dříve to býval sad komerční.
Jednou z nejlepších vlastností tohoto sadu je jeho dostupnost. Nachází se v docházkové vzdálenosti od velkého počtu domácností.
Samozřejmě že veřejný sad musí růst a vyvíjet se i přes stromy, které tu zbyly z původního komerčního sadu. Proto dobrovolníci, kteří o sad pečují, požádali své příznivce o zpětnou vazbu, aby zjistili, jaké ovoce si lidé přejí pěstovat, jak by sad měl být udržován a další věci.
Pokud jde o ovoce, jež si dotazovaní přejí, pak jsou to maliny, borůvky, třešně, jablka, kiwi, hroznové víno, asijské hrušky, tomel a další.
No řekněte, nechtěli byste něco podobného i ve vaší obci?
(Tento text je souhrnem dvou anglických článků zveřejněných na webu www.resilientcommunities.com. Jejich autorem je John Robb. / Přeložil František Marčík.)
I Praha má své městské sady, třeba tento sad Čimice před pár lety dosázený vysokokmeny starých odrůd:
Těmto pražským sadům se budeme na našich stránkách ještě určitě věnovat.
Použité zdroje:
http://www.resilientcommunities.com/does-your-community-need-a-public-greenhouse/
http://www.resilientcommunities.com/community-supported-everything/
http://www.resilientcommunities.com/edible-cities-and-towns/
http://www.resilientcommunities.com/does-your-town-have-a-public-orchard/