Po stopách pražských ovocných sadů 2.
Ovocná sezóna sice ještě pořádně nezačala, my se ale i tak rádi vypravili zá krásami ovocných sadů města pražského.
První májový víkend byl tak jarní, že přímo volal k výletu. A kam jinam než pod rozkvetlé stromy. Tentokrát jsme naše putování započali trošku netradičně tam, kde cesty některých končí – u motolského krematoria. Lákalo nás prozkoumat přírodní památku Kalvárie, kterou tvoří dvě – Plzeňskou ulicí oddělená – skalní území. Na jižní straně se na vrcholku skály tyčí mohutný kříž, který zde zasadili maltéšti rytíři v roce 1721. Romantickou atmosféru místa bohužel narušují zvuky blízké hlavní cesty, přesto určitě stojí za vidění. Severní stranu tvoří rozsáhlý lesopark, jehož součástí je také naše první delší zastavení – Ovocné sady nad Kalvárií.
Lesopark byl zřízen koncem 70. let 20. století jako rekreační oblast pro nedaleké řepské sídliště. Z dobových leteckých snímků je patrné, že ještě v roce 1975 se na místě rozprostíraly sady o rozloze necelých 7 ha, do kterých byl les pravděpodobně vysazen. I proto je možné ještě dnes na mnoha místech v lesním porostu najít zbytky starých ovocných stromů.
Lesopark svou funkci plní vskutku znamenitě. Půvabné zákoutí s piknikovým místem a ohništěm přilákalo místní obyvatele k odpolednímu opékání špekáčků. Nás však více zajímal přilehlý ovocný sad, který byl před dvěma lety prořezán. Ten v současnosti čítá více než 130 stromů převážně slivoní, jabloní, hrušní a třešní. Většina starých stromů je díky dlouhodobému zápoji křovin velmi deformovaná, velká část z nich pro své stáří již příliš neplodí, i proto město vysazuje nejen nové stromy, ale také plánuje ořez stromů polámaných, aby sad mohl i nadále sloužit svému účelu.
Naše trasa pokračovala parkem dále na sever a my si byli na jeho konci docela jisti, že zde nejsme naposledy. Chtěli jsme však ještě využít přízně počasí, a proto jsme vyrazili přes Bílou Horu a oboru Hvězda do nedaleké Divoké Šárky. Těšili jsme se na rozkvetlou třešňovku pod Kozákovou skálou, o kterou prý podle pamětníků, ještě v 70. letech minulého století pečoval sadař. V následujících letech však sad postupně zarůstal čím dál neprostupnějšími náletovými dřevinami. Naštěstí byla v roce 2002 zahájena obnova sadu s cílem zachovat staré ovocné stromy a v letech 2010–2012 pak byly dosazovány stromy nové. Mohli jsme se tak spolu s ostatními výletníky těšit z jeho krás.
Výlet jsme ukončili pod rozkvetlými jabloněmi v místech bývalého přírodního amfiteátru. Jen stěží jsme si uměli představit, že zde před mnoha lety namísto ovocného sadu stály řady laviček pro 10 000 diváků! Opouštěli jsme toto příjemné bezčasí inspirováni k dalším výpravám a věříme, že náš příspěvek bude inspirací zase pro vás.
Zdroje:
praha-priroda.cz,
fototuristika.cz,
divoka-sarka.wz.cz