Jeřáb

První zmínky o zpracování a sušení jeřabin sahají až do období starého Říma. Již tehdy byly známy svými léčivými účinky proti průjmům. Má mnoho lidových označení – jeřábek, jeřabina, jeřáb ptačí, korálek a další.

Výskyt:
Roste od nížin až po horní hranici lesa – v kosodřevinách. Je velmi odolný a snese i městské prostředí.

Identifikace:
Jedná se o strom vysoký až 15 metrů. Listy jsou po obvodu pilovité, u sladkých jedlých forem jsou pilovité jen v horní části nebo horní polovině lístku. Plody jeřábu – malvičky, jsou světle červené, mírně lesklé. Na rozdíl od jeřábu ptáčího má jeřáb sladkoplodý větší plody, jsou chutnější bez nepříjemné, trpce svíravé chuti.

Užití:
Můžeme je konzumovat v čerstvém stavu nebo z nich vyrábět likéry, kompoty, marmelády i sirup. Dají se také sušit.

Léčitelství:
Plody se využívají pro snižování krevního tlaku, mají antisklerotické účinky a působí močopudně. Získává se z nich také diabetické sladidlo – sorbit.

Kalendář sběru:
– plody (září)