Mrtvé dřevo v ovocném sadu je úžasné stanoviště plné života

Na pražském magistrátu máte na starost chráněná území. Co vás přivedlo k této specializaci?

Vystudoval jsem obor aplikovaná ekologie na Lesnické fakultě v Praze, dnes jde o Fakultu životního prostředí. Už během studií jsem si představoval, co bych chtěl v budoucnu dělat, a po krátké pracovní příležitosti v neziskovém sektoru se mi nabídla možnost pracovat na pozici, na které jsem dnes už šestnáct let. Má práce spočívá v péči o chráněná území různého charakteru, od vlhkých luk přes skalní stepi až po různé typy lesních porostů.

 

Předpokládám, že se pohybujete více v terénu než v kanceláři. Jak vypadá váš běžný pracovní den? 

Když sečtu všechny hodiny v rámci týdne, tak víc jich bude asi v terénu. Administrativní agenda úředníka hraje také velkou roli, ale bez práce v terénu by to dělat nešlo. Takže rozděluji minimálně půl na půl čas mezi terénem a kanceláří.

Snažím se být v kanceláři před sedmou hodinou a začínám s vyřizováním mailů a dopisů. Pak následují schůzky a kontroly prací v terénu. Během odpoledne se vracím k počítači a někdy mezi čtvrtou a šestou obvykle končím a odcházím domů. Tento harmonogram samozřejmě neplatí pro každý den, ale pro většinu ano.

 

Pod některá chráněná území spadají též ovocné sady. Čím je pro vás sad na prvním místě? 

Pro mě jako biologa je na prvním místě určitě sad jako biotop. Další jeho funkce může být rekreační, hospodářská, krajinotvorná, což jsou funkce, které sad splňuje velmi dobře. Při myšlence na sad ale pro mě hraje prim biotop. Mám třeba velice rád mrtvé dřevo, které se snažíme nechávat v ovocných sadech. Stromy ořežeme na bezpečná torza, takový pařátek, čímž vznikne úžasné stanoviště pro různé bezobratlé – osluněný suchý kmen plný života.

Velmi často, a Praha je tomu příkladem, dochází k prolínání městského prostoru s krajinou. Může představovat člověk pro ovocný sad jako biotop problém?

Lidé v zásadě sadu jako biotopu vůbec nevadí. To, že jsou sady volně přístupné, že tam probíhá rekreace občanů, projíždějí cyklisté, běhají lidé, nemusí být na škodu daného místa z biologického hlediska, naopak, někdy to dokonce může být ku prospěchu.

 

Čím třeba?

Na sad můžeme nahlížet jako na určitý kompromis mezi lesem a loukou. Dnešní lesy v naší krajině jsou, oproti těm z minulosti, trochu tmavší, chladnější a hustší než bývaly. Organismy, které jsou vázány na lesní prostředí, ať už bezobratlí nebo obratlovci, byly mnohdy z takto hustých a tmavých lesů vytlačeny a musely si najít nějaký jiný alternativní prostor, náhradní biotop. Ten si v mnoha případech našly právě v ovocném sadu, kde je rozumné množství stromů a víceméně simulují velmi řídký les.

Potom máme louku, na které stromy standardně nejsou, kde máme bylinné patro tvořené travami a kvetoucími rostlinami, na které jsou opět vázány jiné organismy. Tyto rostliny se na louku dostaly z nějakého velmi řídkého lesa. Louky jsou nový biotop vytvořený činností člověka. Některé rostliny z louky tedy rostou také v lese a historicky tam rostly všechny. Tím se obloukem dostáváme k sadu, kde mohou krásně růst jak rostliny z luk a být tam tak živočichové na tyto rostliny vázaní, tak tam mohou být zároveň živočichové, které bychom primárně řadili do lesa. V sadu se nám tedy potkávají organismy jak z louky, tak z lesa. Proto je pro mě sad jako biotop velmi cenný a nahrazuje nám něco, co tady v minulosti bylo a už není.

Jakou pozitivní úlohu tedy člověk konkrétně sehrává?

Tento biotop můžeme vyšperkovat tím, že na něm vytvoříme menší stanoviště pro ještě jiné skupiny organismů, např. obnaženou půdu. Pokud v ovocném sadu vytvoříme plochy bez vegetace, trávy a kytek, tak zjistíme, že tyto plochy přitahují spoustu brouků, blanokřídlého hmyzu, dokonce i některé rostliny, které jsou konkurenčně slabé a nesnáší husté trávníky, potřebují právě tyto plochy, na kterých je konkurence likvidována třeba tím, že tam lidé chodí.

Když někde máme vyšlapanou pěšinku v trávníku, tak to rozhodně není na škodu z hlediska biologického, naopak se vytváří nový biotop, stanoviště v rámci většího celku. Můžeme tam potkávat např. střevlíkovité brouky, dravé pavouky, samotářské včely a další skupiny organismů, které by jinak v hustém trávníku neměly šanci. Z tohoto úhlu pohledu je tedy dobré, když tam chodí lidé nebo když tam mají cyklisté nějakou pravidelnou trasu, kudy jezdí a neustále znemožňují růst trávy v konkrétním prostoru.

Zrovna v případě ovocného sadu je ale pravděpodobné, že se lidé budou pohybovat i mimo vyšlapané pěšinky, když pro většinu lidí je to právě ovocný strom, který je cílem jejich návštěvy. Ani tehdy nejsou pro sad jako biotop na škodu?

Pořád ne, protože lidé chodí k ovocnému stromu pro ovoce během několika týdnů v rámci roku. U podzimního ovoce je to bez problému, u pozdně jarního už by teoreticky mohl nastat nějaký konflikt, ale to bych si musel hodně vymýšlet. Nenapadá mě za dobu, co se tomu věnuji, nějaký příklad, kdy by se stalo něco špatně. Stále však jde o pohled biologa. Kdybych se na to koukal jako hospodář nebo správce parkového prostoru, tak pak už bych ten konflikt nalézt mohl, a to v případě, kdy lidé nerespektují, že jsou stromy staré, křehké a lámou je tím, že češou ovoce.

Jak je to se spadaným ovocem, může biotop ohrožovat, nebo je naopak žádoucí?

Tady je třeba rozlišovat, o jaké ovoce jde. Pokud nám opadá ovoce z třešně, tak v tom nevidím problém. V případě, že opadá několik metráků jablek nebo hrušek a ty nejsou následně odklizeny a tohle se děje opakovaně, tak pak už tlející ovoce ovlivňuje složení rostlin, které se kolem stromu nacházejí.

 

Jak v tomto kontextu vnímáte organizaci Na ovoce, která nejen díky interaktivní mapě, ale i mnoha veřejným akcím pomáhá lidem nacházet ovocné stromy a podporuje je ve sběru?

Myslím si, že je dobře, že se využívá ovoce z ovocných sadů. Vytvářet ovocné sady jenom proto, že jde o biotop pro organismy, to vypadá nesmyslně. My bychom je teoreticky mohli nahradit neovocnými stromy, třeba lípami nebo duby, a také bychom docílili kombinace světlého lesa a louky. Byla by rozhodně škoda, kdyby se ovoce nevyužívalo. Díky tomu, že v posledních několika desítkách let opadl zájem veřejnosti o česání ovoce přímo ze stromu, tak je dobře, že se našel někdo, v tomto případě Na ovoce, kdo lidi motivuje ke sběru. Jednoznačně takovou iniciativu podporuji a je škoda, že nemá kapacitu dělat víc akcí.

Teď máme červen, dozrávají třešně a právě Na ovoce v tomto měsíci uspořádalo třešňobraní na Vrchu Třešňovka. Tato akce přilákala obrovské množství návštěvníků, čekaly se dlouhé fronty na žebříky. Čím si vysvětlujete tak velký zájem zrovna o tuto akci?

Upřímně mě to velmi zaskočilo, protože navíc nebylo nikterak hezké počasí, lidé tam byli i za deště. Oproti předchozím ročníkům, kdy jsme mluvili o nižších stovkách lidí, šlo letos o nižší tisíce. Nemám pro to vysvětlení. Možná je to spojeno s obdobím karantény v jarních měsících, díky čemuž se lidé naučili chodit do přírody a tím i pro ovoce. Je to ale jen má osobní domněnka. Uvidíme, co přinese podzim při dalších slavnostech, kdy půjde o jablka a hrušky, jestli tam bude také o tolik zvýšená poptávka, či je to jen krátkodobý výkyv po několika měsících trvající karanténě.

 

Je pro vás sad vyhledávaným místem, relaxační klidovou zónou, ve kterém rád trávíte také volný čas?

Musím přiznat, že si nepamatuju, kdy jsem byl naposled v sadu ve volném čase. Asi naposled, když jsem se zúčastnil nějakého sázení, ale návštěvy sadu ve vegetační sezóně, to si nevzpomenu. Možná bych měl uvést na pravou míru, že sady jsou pouze okrajová část toho, co dělám, a též v pracovní době trávím v sadech méně času.

Zkrátka jsou místa, kde trávíte volný čas raději…

Možná mám deformovaný pohled na svět tím, že na něj koukám více přes přírodu než jiní lidé, takže pokud si mohu vybrat, kam se jít rekreovat, tak si vyberu pro mě cennější biotopy nebo zajímavější přírodní prostředí, než je ovocný sad.

 

Jaké například?

Velmi rád zavítám do pískoven, na skály nebo do teplých a světlých doubrav. Když můžeme se ženou vyrazit za hranice, jezdíme rádi do různých lesů s kvetoucími rostlinami. Ono se to možná nezdá, ale naše lesy kvetou velmi málo.

Kam tedy v sezóně chodíte pro ovoce, když ne do sadu?

Já mám svou soukromou zahradu, kde rostou ovocné stromy, stejně tak moji příbuzní mají další ovocné stromy, takže o ovoce nemám nouzi. Sám mám ovoce velmi rád a snažím se ho využívat nejen k přímému konzumu, ale některé odrůdy i k jinému využití. Toho si velmi cením a ovoce rozhodně nezavrhuji, naopak.

 

Které ovoce je vaším favoritem?

Nejraději mám jablka, tam vidím nejširší spektrum chutí a konzistencí.

Stane se vám někdy, že v Praze narazíte na ovocný strom, o kterém jste neměl vůbec ponětí, že na daném místě roste?

Určitě se najde lokalita, kterou neznám, nicméně si myslím, že mám dostatečný přehled o sadech a jaké stromy v nich rostou.

 

Pokud se už někdy stane, že vás určitý strom překvapí, který druh vám udělá největší radost?

Na stromy na první dobrou koukám jako na stanoviště pro nějaké organismy. Z toho důvodu mám velmi rád staré třešně, které, když jsou osluněné, hostí širokou paletu bezobratlých ve svém dřevě, proto je trochu upřednostňuji oproti jiným druhům. Ale na ovocný strom se dá koukat i pro jeho krásnou siluetu. V tomto případě si myslím, že jsou nejkrásnější hrušně. Taková staletá solitérní hrušeň, která ještě navíc vybarví na podzim své listy, ta předčí i třešně.

Rozhovor s Jiřím Romem vznikl v rámci cyklu Rok s (Na) ovocem. Každý měsíc otočíme novou stránku v našem Kalendáři a ukážeme vám hojnost v životě ovocného nadšence či profesionála, kterého zrovna zpovídáme.

Pročtěte se rokem 2020 s (Na) ovocem

Leden: Katka Kubánková: 6 let s Na ovocem

Únor: Ondra Kopička: Pod taktovkou přírody

Březen: Dominik Grohmann: Přál bych si, aby každé sídliště mělo svůj sad

Duben: Kateřina Lagner Zímová: Za krásami typicky české krajiny nemusíme až do národních parků

Květen: Tomáš Zděblo: Strkat lidem čumák do krajiny

Líbil se vám tento článek? Podpořte vznik dalších článků na nejrůznější ovocná témata, vývoj sběračské mapy a aktivity Na ovoce v pražských sadech.